ězdné Války: Impérium vrací úder

III.

Artoo Detoo stál před vchodem do tajného ledového hangáru povstalců, zasypaný vrstvou sněhu, který se usadil na jeho soudkovitém těle. Jeho vnitřní časový mechanismus věděl, že už tu čekal dost dlouho, a optické senzory mu pověděly, že nebe je černé.

Ale jednotku R2 zajímaly jenom vestavěné průzkumné senzory, které stále vysílaly přes ledová pole signály. Dlouhé a soustředěné senzorické vyhledávání nezvěstného Luka Skywalkera a Hana Sola zatím nepřineslo žádný výsledek.

Podsaditý droid začal nervózně pípat, když se k němu blížil Threepio, pachtící se ztěžka sněhem.

„Artoo,“ zlatě zbarvený robot sklonil horní polovinu trupu v kloubech boků, „víc už nemůžeš dělat. Musíš jít dovnitř.“ Threepio se znovu narovnal do plné výšky a napodobil lidské zachvění, když noční vítr profičel kolem jeho nablýskané schránky. „Artoo, mrznou mi klouby. Pospíšil by sis…, prosím?“ Ale než domluvil, Threepio už spěchal ke vchodu do hangáru.

Hothské nebe s nocí úplně zčernalo a princezna Leia Organa stála ve vchodu do povstalecké základny a ustaraně přemýšlela. Třásla se v nočním větru a snažila se proniknout hothskou temnotu. Vedle ní čekal hluboce znepokojený major Derlin, ale její mysl se toulala kdesi po ledových pláních.

Poblíž seděl obrovský Wookie: hřívatou hlavu rychle zvedl z chlupatých rukou, když se droidi Threepio a Artoo vrátili do hangáru.

Threepio byl úplně lidsky rozrušený. „Artoo nezachytil žádný signál,“ oznamoval usouženě, „ale má pocit, že jeho rozsah je pravděpodobně příliš omezený, než abychom se vzdali naděje.“ V hlasu Threepio bychom ale vystopovali jen velmi málo důvěry.

Leia na vysokého droida kývla, že rozumí, ale nic neřekla. Její myšlenky zaměstnávali dva nezvěstní hrdinové. Nejvíc ji znepokojovalo, že se její mysl soustředí na jednoho z nich: tmavovlasého Corelliána, jehož řeči se nedaly vždycky brát doslova.

Princezna se stále dívala ven, major Derlin se proto otočil, aby přijal hlášení důstojníka: „Všechny hlídky jsou už uvnitř, až na Sola a Skywalkera, pane.“

Major pohlédl na princeznu Leiu. „Vaše Výsosti,“ řekl hlasem ztěžklým lítostí, „dnes v noc se už nedá nic dělat. Teplota rychle klesá. Štítové dveře musí být zavřeny. Je mi to líto.“ Derlin chvíli čekal, pak se obrátil k důstojníkovi. „Zavřete dveře.“

Povstalecký důstojník se obrátil, aby splnil Derlinův příkaz, a v té chvíli se zdálo, že v ledové komnatě se ještě víc ochladilo, protože smutný Wookie zavyl žalem.

„Spídry budou ráno připravené,“ řekl major Leie. „Průzkum s nimi bude snadnější.“

Leia se zeptala, aniž čekala uklidňující odpověď: „Je nějaká šance, že do rána přežijí?“

„Velice malá,“ odpověděl major Derlin zachmuřeně a čestně. „Ale šance to je.“

V odpověď na majorova slova Artoo začal pracovat s miniaturními počítači uvnitř svého zavalitého kovového těla, a trvalo mu jenom chvilku, než dokončil řadu matematických operací, které završil sérií vítězných pípnutí.

„Madam,“ překládal Threepio, „Artoo říká, že šance na přežití je sedm set dvacet pět ku jedné.“ Pak se droid sklonil k menšímu robotovi a zabručel: „Vlastně myslím, že to ani nepotřebujeme vědět.“

Na Threepiův výklad nikdo nereagoval. Několik dalších chvil tu vládlo tíživé ticho, které rušily jenom ozvěny nárazů kovu o kov: mohutná vrata povstalecké základny se na noc zavírala. Bylo to, jako by nějaké bezcitné božstvo oficiálně odlučovalo shromážděnou skupinu od dvou mužů tam venku v mrazu a s kovovým rachotem oznamovalo jejich smrt.

Chewbacca znovu bolestně zavyl.

A do Leiných myšlenek se vkradla tichá modlitba, často odříkávaná na někdejším světě zvaném Alderaan.

Slunce, které šplhalo nad severní obzor Hothu, bylo poměrně slabé, ale paprsků mělo dost, aby trochu zahřálo ledový povrch planety. Světlo se plížilo přes oblé sněhové kopce a snažilo se dosáhnout do tmavších koutů ledových proláklin, až konečně spočinulo na určitě nejpravidelnější bílé muldě, která na tomhle světě byla.

Ta sněhem pokrytá hromádka byla tak dokonalá, že ji jistě stvořila jiná síla než příroda. Když se nebe rozsvěcovalo stále víc, mulda začala bzučet. Kdo by teď hromádku pozoroval, překvapilo by ho, jak sněhový kopeček začal soptit, sníh vyletoval k nebi v jediném obrovském výtrysku bílých vloček. Bzučící stroj začal stahovat vysouvací senzorové paže a jeho nevzhledný trup se pomalu vztyčil ze zamrzlého bílého příbytku.

Průzkumný robot se ve větru na okamžik zastavil a pak pokračoval v cestě přes zasněžené pláně.

Ještě cosi vtrhlo do ranního povětří ledového světa – poměrně malé, tuponosé plavidlo, s temnými průzory kokpitu a laserovými děly po každé straně. Sněžný spídr povstalců byl těžce ozbrojen a uzpůsoben pro boj nízko nad povrchem planety. Ale dnes ráno bylo malé plavidlo na obhlídce, uhánělo nad rozlehlou bílou krajinou a kopírovalo obrysy sněhových závějí.

I když sněžný spídr byl určen pro dvoučlennou posádku, byl Zev jediným cestujícím. Obhlížel opuštěné pláně dole a modlil se, aby našel to, co hledal, dřív, než ho stihne sněžná slepota.

Najednou zaslechl pípavý signál.

„Základna Echo,“ zakřičel jásavě do komlinku, „něco mám! Nic moc, ale může to být známka života. Sektor čtyři šest jedna čtyři na osm osm dva. Letím blíž.“

Zev překotně zamanipuloval ovladači lodě, trochu zpomalil a nad sněhovou návějí vybral zatáčku. Byl rád, že ho zrychlení zatlačilo do sedadla, a zamířil se spídrem ve směru slabého signálu.

Když se pod povstaleckým pilotem rozletěla nekonečná hothská krajina, přepnul si knoflík na novou frekvenci. „Echo tři, tady Gauner dva. Slyšíte mě? Veliteli Skywalkere, tady je Gauner dva.“

Jedinou odpovědí ve sluchátkách komlinku bylo praskání statické elektřiny.

Ale pak zaslechl hlas, velmi vzdálený hlas, který se prodíral praskáním. „To je od vás chlapci pěkný, že jste se tu zastavili. Doufám, že jsme vás nezburcovali moc brzo.“

Zev byl rád, že Han Solo neztrácí nic ze svého charakteristického cynismu. Přepnul vysílačku zpátky na skrytou povstaleckou základnu. „Základna Echo, tady Gauner dva,“ hlásila zvýšil hlas. „Našel jsem je. Opakuji …“

Zatímco mluvil, zaměřil se přesně na signál, který poblikával na obrazovce monitoru v kokpitu. Pak ještě zpomalila šel níž k povrchu planety, aby lépe viděl malé předměty, které vystupovaly ze zvlněných plání.

Ten předmět, nouzový stan, seděl na vršku závěje. Na návětrné straně stanu byl navátý veliký sněhový polštář. A o horní část závěje se opatrně opírala provizorní rádiová anténa.

Ale nejmilejší pohled z toho všeho byl na známou lidskou postavu, která stála před stanem a zuřivě mávala rukama na sněžný spídr.

Když Zev šel se spídrem na přistání, zaplavila ho úleva, že aspoň jeden z bojovníků, které měl najít, je ještě naživu.

Jenom okno z tlustého skla oddělovalo potlučené, skoro zmrzlé tělo Luka Skywalkera od čtveřice napjatých přátel.

Han Solo, který si liboval v relativním teple povstalecké nemocnice, stál vedle Leii, wookijského druhého pilota, Artoo Detoo a See Threepio. Han si oddechl. Věděl, že přes ponurou atmosféru, která kolem vládla, je mladý velitel nakonec mimo nebezpečí a v těch nejlepších mechanických rukou.

Luke, oblečený jenom v krátkých bílých kalhotách, visel ve vertikální poloze v průhledném válci, nos a ústa mu překrývala dýchací maska kombinovaná s mikrofonem. Lékařský droid, Too Onebee, pečoval o mladíka se zručností nejlepších lidských lékařů. Pomáhal mu zdravotnický asistující droid, FX-7, který vypadal jenom jako kovem zakrytá souprava válečků, drátů a přídavných zařízení. Lékařský droid elegantně zapojil spínač a celé tělo jeho lidského pacienta se začalo zalévat želatinovitou červenou tekutinou. Tyhle baktérie, jak Han věděl, dovedou zázraky, dokonce i s pacienty v tak bídném stavu, jako byl Luke.

Když bublající sliz zaplavil tělo, začal Luke blouznit a házet sebou. „Dávej pozor,“ sténal, „sněžné stvůry. Nebezpečné … Yoda…, jdi za Yodou…, jediná naděje.“

Han neměl ani ponětí, o čem to jeho přítel blábolí. Chewbacca, taky celý zmatený z mladíkova třeštění, se vyjádřil tázavým wookijským štěknutím.

„Mně to taky nedává smysl, Chewie,“ odpověděl Han. Threepio s nadějí pronesl: „Já jen doufám. že se k nám vrátil bez vážnějších poruch, jestli mi rozumíte. Bylo by nanejvýš nepříjemné, kdyby se ukázalo, že pan Luke utrpěl krátké spojení.“

„Toho kluka něco potrefilo,“ řekl Han věcně, ,,a nebyl to jenom mráz.“

„Pořád mluví o těch stvůrách,“ řekla Leia a podívala se na zachmuřeného Sola. „Zdvojnásobili jsme bezpečnostní opatření, Hane,“ začala a nejistě se snažila mu poděkovat: „Nevím, jak –“

„Zapomeňte na to,“ odbyl ji. V téhle chvíli se zajímal jenom o přítele v červené baktériové tekutině.

Lukovo tělo sebou trhalo v jasně zbarvené substanci, léčivé účinky baktérií se začínaly projevovat. Chvíli to vypadalo, jako by se Luke snažil klást odpor hojivému proudu průhledného bahna. Nakonec přestal mumlat a uvolnil se, poddal se síle baktérií.

Too Onebee se odvrátil od člověka, který byl svěřen do jeho péče. Přetočil hlavu ve tvaru lebky, aby se oknem podíval na Sola a ostatní. „Velitel Skywalker je v šoku, ale na baktérie reaguje dobře,“ oznámil robot a jeho rozkazovačný, autoritativní hlas byl přes sklo slyšet jako z dálky. „Nyní je mimo nebezpečí.“

Slova lékařského droida v mžiku zahnala napětí, které prožívala skupinka na druhé straně okna. Leia si úlevně vydechla a Chewbacca pochvalně zabručel nad dovedností Too Onebee.

Luke nemohl nijak odhadnout, jak dlouho byl v deliriu. Ale teď už měl rozum i smysly jasné. Seděl na posteli v nemocničním středisku povstalců. To je úleva, myslet si, dýchat znovu opravdový vzduch, ať je studený, jak chce.

Lékařský droid mu sundával ochrannou roušku z hojícího se obličeje. Odkryl mu oči a Luke začal vnímat tvář kohosi, kdo stál u postele. Postupně zaostřil na usmívající se princeznu Leiu. Půvabně přistoupila blíž a jemně mu odhrnula vlasy z očí.

„Baktérie udělaly kus práce,“ řekla, když si prohlédla jeho hojící se zranění. „Jizvy za pár dní zmizí. Ještě vás to bolí?“ Na druhé straně pokoje se rozletěly dveře. Artoo zapípal radostný pozdrav a sunul se k Lukovi, Threepio hlučně chrastil k Lukově posteli. „Pane Luku, jsem rád, že zase fungujete.“

„Díky, Threepio.“

Artoo vydal sérii Šťastných pípnutí a hvízdnutí. „Artoo také vyjadřuje, že se mu ulevilo,“ překládal Threepio snaživě.

Luke byl jistě vděčný za zájem robotů. Ale než mohl některému droidovi odpovědět, došlo k dalšímu vyrušení.

„Ahoj, ty kluku,“ zdravil ho Han Solo bouřlivě, když s Chewbaccou vtrhli do nemocničního střediska.

Wookie zamručel přátelský pozdrav.

„Zdá se mi, že už jsi v takové formě, že by ses mohl chytit s quandarkem,“ obhlížel ho Han.

Přesně tak se Luke cítil, byl příteli vděčný. „To díky tobě.“

„Takže to už je druhý dloužek, chlapče.“ Han se na princeznu zeširoka, ďábelsky zakřenil. „No, Vaše Výsosti,“ řekl lišácky, „vypadá to, že jste to narafičila tak, abyste mě tu udržela o něco déle.“

„Já s tím nemám nic společného,“ vzkypěla Leia, rozčilená Hanovou samolibostí. „Generál Rieekan myslí, že je nebezpečné, aby kterákoli loď opustila systém, dokud nebudou běžet generátory.“

„To zní věrohodně. Ale já si myslím, že prostě nesnesete, abych vám sešel s očí.“

„Nevím, kam na ty nápady chodíte, vy chytráku,“ odsekla. Chewbacca, pobavený slovní potyčkou mezi dvěma nejsilnějšími lidskými osobnostmi, s jakými se kdy setkal, se ryčně wookijsky zachechtal.

„Jenom se směj, chlupáči,“ řekl Han dobrácky. „A to jsi nás ještě neviděl o samotě v jižním průchodu.“

Až do té chvíle Luke sotva poslouchal živou výměnu pozorností. Han a princezna se v minulosti hádali dost často. Ale zmínka o jižním průchodu v něm vzbudila zvědavost, tázavě se podíval na Leiu.

„Řekla, co ke mně doopravdy cítí,“ pokračoval Han a vychutnával ruměnec, který se objevil princezně ve tvářích. „No tak, Vaše Výsosti, už jste na to zapomněla.“

„Cože, vy chudáku, nafoukanče, zabedněnče, oškubaný honáku…,“ vyrážela ze sebe rozčileně.

„Kdo je oškubaný?“ šklebil se. „To vám povím, srdíčko, nejspíš jsem trefit hřebík přímo na hlavičku, když takhle vyvádíte. Že to tak vypadá, Luku?“

„Jo,“ řekl Luke a nevěřícně zíral na princeznu, „vypadá to… tak nějak.“

Leia pohlédla na Luka a v zruměnělém obličeji se jí zračila podivná směsice citů. Cosi zranitelného, skoro dětského, se jí na chvilku objevilo v očích. A pak si znovu nasadila neproniknutelnou masku.

„Ach, vypadá to tak, že?“ řekla. „No, myslím, že příliš nerozumíte ženám, vidle?“

Luke mlčky souhlasil. A souhlasil ještě víc, když se v příští chvíli nad ním Leia sklonila a políbila ho plně na rty. Pak se obrátila na podpatku, odkráčela z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Všichni – lidé, Wookie a droidi – pohlédli beze slova jeden na druhého.

V dálce se podzemními chodbami rozječel poplašný signál.

Generál Rieekan a hlavní kontrolor se radili ve velitelském centru povstalců, když tam vtrhli Han Solo a Chewbacca. Princezna Leia a Threepio, kteří poslouchali generála a důstojníka, se na příchozí nevrle otočili.

Místností zněl varovný signál, který vycházel z konzole umístěné za Rieekanem a kterou monitorovali kontrolní důstojníci.

„Generále,“ zavolal kontrolor senzorů.

Generál Rieekan, zachmuřený a napjatý, pozoroval obrazovky. Najednou viděl rozsvěcující se signál, který tam před chvílí nebyl. „Princezno,“ řekl, „myslím, že máme návštěvu.“

Leia, Han, Chewbacca a Threepio se shlukli kolem generála a pozorovali pípající monitory.

„Zachytili jsme něco mimo základnu v zóně dvanáct. Pohybuje se to směrem na východ,“ řekl Rieekan.

„Ať je to, co chce, je to kovové,“ poznamenal kontrolor senzorů.

Leiny oči se rozšířily překvapením. „Pak to nemůže být žádná z těch potvor, co napadla Luka?“

„Mohli by to být naši?“ zeptal se Han. „Spídr?“ Kontrolor senzorů zavrtěl hlavou. „Ne, nevysílá žádný signál.“ Pak se cosi ozvalo od druhého monitoru. „Počkejte, je to hodně slabé …“

Threepio došel ke konzoli tak rychle, jak mu to dovolovaly tuhé klouby. Jeho sluchové senzory se naladily na podivné signály. „Musím říci, pane, že plynule ovládám šedesát miliónů druhů komunikace, ale tohle je cosi nového. Musí to být kódované, nebo – “

V té chvíli se z komlinku ozval hlas povstaleckého vojáka: „Tady stanice Echo tři osm. Neidentifikovaný objekt na dosah. Je právě nad hřebenem. Vizuální kontakt bychom měli mít za –“ Bez varování se jeho hlas naplnil hrůzou. „Co to –? Ach ne!“ Následoval praskot statické elektřiny a pak se vysílačka nadobro odmlčela.

Han se zamračil. „Ať je to co je to,“ řekl, „přítel to není. Mrkneme se na něho. Jdeme, Chewie.“

Ještě než Han a Chewbacca vyšli z místnosti, generál Rieekan poslal Gaunery deset a jedenáct na stanici tři osm.

Mamutí císařský hvězdný destruktor zaujímal ve flotile Impéria smrtonosně význačnou pozici. Hladká protáhlá loď byla obrovská a ještě zlověstnější než pět klínovitých destruktorů, které ji střežily. Těchto šest křižníků dohromady bylo nejhrozivějšími a nejničivějšími válečnými loděmi v galaxii, které byly schopné proměnit v kosmický prach cokoliv, co se dostalo příliš blízko k jejich zbraním.

Po boku hvězdných destruktorů letělo množství menších bojových lodí a nad celou tou obrovskou vesmírnou armádou se míhaly neblaze proslulé stíhačky TIE.

V srdci každého člena posádky této smrtonosné císařské eskadry vládla maximální sebedůvěra, a zvlášť se to týkalo osádky monstrózního ústředního hvězdného destruktoru. Ale cosi v jejich duších plápolalo. Strach – strach z pouhého zvuku známých těžkých kroků, které se občas rozléhaly obrovskou lodí. Členové posádky se jich obávali a zachvěli se pokaždé, když slyšeli, jak se blíží, a s nimi ještě obávanější, ale uctívaný vůdce.

Na hlavní řídicí palubu vstoupil Darth Vader, Temný pán ze Sithu, převyšující všechny kolem, v černém plášti a krycí černé přilbici, a muži kolem zmlkli. Chvíli, která se zdála nekonečnou, se neozývaly žádné zvuky kromě kontrolek na řídicích deskách a hlasitého dýchání, které vycházelo z kovové dýchací masky ebenové postavy.

Darth Vader pozoroval nekonečné vějíře hvězd, zatímco kapitán Piett spěchal přes široký lodní můstek se zprávou pro zavalitého, zle vypadajícího admirála Ozzela, který měl stanoviště na můstku. „Myslím, že jsme něco našli, admirále,“ oznámil nervózně a díval se z Ozzela na Temného pána.

„Ano, kapitáne?“ Admirál byl nanejvýš sebevědomý muž, který se v přítomnosti nadřízeného v plášti cítil uvolněně. „Zpráva, kterou máme, je jenom útržek od průzkumného droida v systému Hothu. Je to ale nejlepší sonda, jakou jsme –“

„Tisíce průzkumných droidů prozkoumávaly galaxii,“ skočil mu Ozzel zlostně do řeči. „Chci důkaz, ne sondy. Nemám v úmyslu honit se z jednoho konce –“

Náhle se k nim oběma přiblížila postava v černém a přerušila je: „Našli jste něco?“ zeptal se, hlas měl trochu zkreslený dýchací maskou.

Kapitán Piett uctivě hleděl na svého pána, který se nad ním tyčil jako černý, všemohoucí bůh. „Ano, pane,“ řekl Piett pomalu a opatrně volil slova. „Byla provedena vizuální kontrola. V systému by neměla být žádná humanoidní forma života…“

Ale Vader už kapitána neposlouchal. Obličej v masce se obrátil k obrazu, který zářil na jednom z monitorů – obrázek nevelké letky povstaleckých sněžných spídrů uhánějících nad bílými poli.

„Takhle je to,“ vybuchl Darth Vader bez dalších diskusí. „Můj pane,“ protestoval admirál Ozzel, „existuje mnoho nezmapovaných osídlení. Mohli by to být pašeráci – “

„Jsou to oni!“ trval na svém bývalý rytíř řádu Jedi a sevřel ruku v černé rukavici v pěst. „A Skywalker je s nimi. Povolejte hlídkové lodě, admirále, a pošlete je do systému Hothu.“ Vader se podíval po důstojníkovi v zelené uniformě a čepici. „Generále Veersi,“ oslovil ho Temný pán, „připravte svoje muže.“

Jakmile Darth Vader domluvil, muži vyrazili splnit jeho strašlivý plán.

Průzkumný císařský droid vysunul ze své broučí hlavy velkou anténu a vyslal pronikavý, vysokofrekvenční signál. Robotovy skenery zareagovaly na formy života schované za velkou sněhovou dunou a zaznamenaly hnědou Wookieho hlavu a hluboké hrdelní zavrčení. Blastery, vestavěné do průzkumného robota, se zaměřily na chlupatého obra. Ale než robot stačil vystřelit, zezadu zazářil červený paprsek z ručního blasteru a škrábl průzkumného císařského robota do tmavého trupu.

Když sebou Han Solo smýkl za velkou sněhovou návěj; všiml si, že Chewbacca je už schovaný, a pak Han zpozoroval, že se robot vysoko ve vzduchu obrací, aby se na něho podíval. Zatím lest vycházela a teď byl cílem on. Han se sotva pohnul z dostřelu, když letící stroj vypálil, až se sníh na okraji duny rozprskl. Han vystřelil znovu a zasáhl ho naplno. Pak se ze smrtonosného stroje ozvalo vysoké zabzučení a ve chvilce se průzkumný císařský droid rozletěl na miliardu hořících kousků.

„…je mi líto, ale moc z něho nezbylo,“ řekl Han do komlinku na závěr hlášení, které podával podzemní základně.

Princezna Leia a generál Rieekan stále obsluhovali konzoli. u které zůstávali s Hanem ve spojení. „Co je to?“ zeptala se Leia.

„Nějaký droid,“ odpověděl. „Nezasáhl jsem ho tak tvrdě. Určitě měl sebezničující zařízení.“

Leia se odmlčela, když tuto nevítanou informaci zvažovala. „Droid z Impéria,“ řekla a maličko se zachvěla.

„Jestli to byl on,“ upozornil ji Han, „Impérium určitě ví, kde jsme.“

Generál Rieekan pomalu zavrtěl hlavou. „Radši bychom měli začít s evakuací planety.“