ězdné Války: Impérium vrací úder

X.

Avenger zahlédl Millenium Falcon ve chvíli, kdy frachťák vzlétl z velkého asteroidu.

V té chvíli císařská loď obnovila pronásledování i s přehradní palbou. Hvězdný destruktor vytrvalé krupobití asteroidů nezastrašilo a bez rozmýšlení se pustil za malou lodí.

Millenium Falcon, daleko pohyblivější než druhá loď, se protahoval kolem větších asteroidů, které se mu řítily naproti. Falconu se podařilo udržet si vedení před Avengerem, ale bylo jasné, že vytrvalý pronásledovatel se honu jen tak nevzdá.

Najednou se v dráze Millenium Falcon objevil gigantický asteroid, který se hnal na frachťák neuvěřitelnou rychlostí. Loď rychle vykroužila zatáčku a asteroid se prořítil kolem, až se neškodně roztříštil o trup Avengeru.

Han Solo zahlédl zář výbuchu předním průzorem kokpitu. Plavidlo, které je pronásledovalo, vypadalo naprosto nezranitelně; ale neměl čas posuzovat rozdíly mezi loděmi. Veškerou svoji energii musel věnovat řízení Falconu, který byl zasypáván císařskou dělovou palbou.

Princezna Leia napjatě pozorovala asteroidy a dělovou palbu, která prozařovala temnotu vesmíru za průzorem kokpitu. Prsty svírala držadla sedadla. Tiše doufala, že přece jenom vyváznou z toho honu živí.

See Threepio pozorně sledoval pípající obrázky na vyhledávacím identifikátoru a otočil se k Hanovi. „Vidím okraj pole asteroidů, pane,“ hlásil.

„Dobře,“ odpověděl Han. „Hned jak budem venku, nakopnem to na hyperdrajv.“ Věřil, že za chvilku nechají hvězdný destruktor světelné roky za sebou. Systém světelné rychlosti byl opravený a teď nezbývalo než vysvobodit loď z asteroidového pole a dostat se do vesmíru, ve kterém můžou bezpečně pláchnout.

Ozvalo se vzrušené wookijské štěknutí, když Chewbacca vykoukl z průzoru a uviděl, že hustota asteroidů už klesá. Ale ještě uprchnout nemohli, protože Avenger se blížila výboje z jeho laserových děl bombardovaly Falcon, až se otřásla ztratil rovnováhu.

Han rychle vyrovnal loď zpátky na kýl. A v příští chvíli Falcon vyletěl z asteroidového pole a vnořil se do klidného, hvězdnatého ticha hlubokého vesmíru. Chewbacca kňučel radostí, že jsou konečně venku ze smrtonosného pole – ale dychtil, aby už měli hvězdný destruktor daleko za sebou.

„Taky myslím, Chewie,“ odpověděl Han, „Vyklidíme pole. Připrav se na světelnou. Teď budou překvapení oni. Držte se…“

Všichni se pevně chytili a Han zatáhl za páku světelné rychlosti. Ale byla to posádka Millenia Falcon a nejvíc sám kapitán, kdo byl překvapený, protože zase –

– nic se nestalo.

Nic!

Han znovu divoce zatahal za páku. Loď zůstávala v podsvětelné rychlosti.

„To není fér!“ zařval a začal propadat panice. Chewbacca zuřil. Nestávalo se často, že by se rozzlobil na svého přítele a kapitána. Ale teď se vztekal a wookijsky řičel a štěkal.

„To určitě ne,“ bránil se Han, když se podíval na počítačové obrazovky a rychle přečetl údaje. „Transferové okruhy jsem zkontroloval.“

Chewbacca znovu štěkl.

„Říkám ti, že to tentokrát není moje chyba. Vím určitě, že jsem to kontroloval.“

Leia hluboce vzdychla. „Takže žádná světelná rychlost?“ řekla tónem, který prozrazoval, že tuhle katastrofu taky očekávala.

„Pane,“ vložil se mezi ně See Threepio, „ztratili jsme zadní štít deflektoru. Ještě jeden přímý zásah do zádi a jsme vyřízení.“

„No,“ řekla Leia a upřeně se dívala na kapitána Millenium Falcon, „co teď?“

Han poznal, že má jenom jednu možnost. Neměl čas plánovat nebo kontrolovat údaje počítačů, když je Avenger už venku z asteroidového pole a rychle je dotahuje. Musel se rozhodnout podle instinktu a naděje. Opravdu neměli jinou možnost.

„Ostře zatoč, Chewie,“ přikázal, stáhl páku k sobě a podíval se na pilota. „Obrátíme kocábku dokola.“

Ani Chewbacca neměl ponětí, co Han zamýšlí. Překvapeně zaštěkal – třeba se přeslechl.

„Slyšels dobře!“ zaječel Han. „Otoč to! Přední štít plný výkon!“ Tentokrát nebylo o jeho příkazu pochyb a ačkoli Chewbacca ten sebevražedný rozkaz nechápal, poslechl.

Princezna z toho byla úplně bez sebe. „Chceš na ně zaútočit!“ vykoktala nevěřícně. Teď už není žádná šance, že přežijí, pomyslela si. Je možné, že Han by byl opravdu blázen?

Threepio, který si v počítačovém mozku zatím provedl nějaké výpočty, se obrátil na Hana Sola. „Pane, jestli bych mohl zdůraznit, tak pravděpodobnost, že přežijeme přímý útok na císařský hvězdný destruktor je – “

Chewbacca na zlatého droida zavrčela Threepio okamžitě zmlkl. Nikdo na palubě opravdu neměl náladu na statistiky, zvlášť proto, že Falcon se už stáčel v ostré zatáčce a začal směřovat do smrště výbuchů císařské kanonády.

Solo se na řízení pekelně soustředil. Nic jiného nemohl dělat, když se chtěl vyhnout přehradní palbě flaků, kterými císařská loď ostřelovala Falcon. Frachťák poskakoval a kolébal se, zatímco Han, který stále mířil přímo na hvězdný destruktor, manévroval mezi výboji.

V jeho malé lodi neměl nikdo tušení, jaký může mít plán.

„Dostává se moc nízko!“ křičel císařský pozorovací důstojník, ačkoli sotva věřil vlastním očím.

Kapitán Needa a posádka hvězdného destruktoru spěchali na můstek Avengeru, aby pozorovali sebevražedný manévr Millenium Falcon, zatímco po celé císařské lodi vyzváněli na poplach. Jestliže malý frachťák narazí do trupu hvězdného destruktoru, nezpůsobí větší škodu; ale jestli prorazí okna můstku, bude řídící paluba posetá mrtvolami.

Zpanikařený zaměřovací důstojník hlásil své pozorování: „Srazíme se!“

„Štíty jsou zapojené?“ zeptal se kapitán Needa. „Určitě zešílel.“

„Dívejte se!“ zaječel palubní důstojník.

Falcon zamířil přímo na okna můstku a posádku Avengeru, a důstojníci v hrůze padli k zemi. Ale v poslední chvíli frachťák zatočil nahoru.

A potom –

Kapitán Needa a jeho muži pomalu zvedli hlavy. Za okny uviděli jenom poklidný oceán hvězd.

„Najděte je,“ přikázal kapitán Needa. „Možná to zkusí znovu.“

Vyhledávací důstojník se pokusil na svých obrazovkách frachťák najít. Ale nenašel nic.

„To je divné,“ mumlal.

„Co je?“ zeptal se Needa a šel blíž, aby se podíval na monitory sám.

„Loď není vidět na žádném identifikátoru.“

Kapitána to překvapilo. „Nemohla zmizet. Mohla by tak malá loď mít krycí zařízení?“

„Ne, pane,“ odpověděl palubní důstojník. „Možná v poslední chvíli přešli na světelnou rychlost.“

Kapitán Needa cítil, že jeho vztek roste stejně jako zmatek. „Proč zaútočili? Mohli přejít do hyperprostoru, když se dostali z asteroidového pole.“

„No, není po nich ani stopy, pane, ať to udělali jak chtěli,“ odpovědět zaměřovací důstojník, který stále Millenium Falcon na obrazovkách nelokalizoval. „Jediné logické vysvětlení je, že přešli do světelné rychlosti.“

Kapitánem to otřáslo. Jak ho mohla taková kraksna přechytračit?

Přistoupil pobočník. „Pane, lord Vader požaduje hlášení o pronásledování,“ oznamoval. „Co mám říct?“

Needa se musel opřít. Nechat Millenium Falcon upláchnout, když byl tak blízko, byla neodpustitelná chyba, a on věděl, že se musí postavit před Vadera a neúspěch ohlásit. Cítil, že už je mu jedno, jaký trest na něho čeká.

„Za to jsem zodpovědný já,“ řekl. „Připravte raketoplán. Až se sejdeme s lordem Vaderem, omluvím se mu sám. Obraťte a prohlédněte to tu ještě jednou.“

Potom se Avenger jako živý behemot začal pomalu otáčet: ale po Millenium Falcon nebylo ani stopy.

Nad Lukovým tělem, nehybně ležícím v blátě, se jako podivné světlušky vznášely dvě zářící koule. Malý soudkovitý droid stál loajálně vedle svého padlého pána a periodicky natahoval mechanickou paži, aby tančící předměty chytil, jako by to byli moskyti. Ale vznášející se světelné koule vždycky vyklouzly robotovi z dosahu.

Artoo Detoo se naklonil nad netečné Lukovo tělo a zahvízdal, aby ho probral. Ale Luke, který upadl do bezvědomí, když dostal ránu těmi energetickými balónky, neodpovídal. Robot se obrátil k Yodovi, který klidně seděl na pahýlu, a začal zuřivě pískat a hubovat malého mistra Jedi.

Artoo ale nic nepořídil, a tak se obrátil zpátky k Lukovi. Jeho elektronické obvody mu řekly, že nemá smysl budit Luka tak slabými zvuky. V jeho kovovém trupu se aktivoval nouzový záchranný systém, Artoo vyndal malou kovovou elektrodu a položil ji Lukovi na hruď. Artoo tiše znepokojeně pípl a generoval nevelký elektrický náboj, právě tak silný, aby přivedl Luka k vědomí. Mladíkova hruď se vzdmula a Luke se probral.

Mladý učedník řádu Jedi vypadal omámeně a potřásal hlavou, aby se mu vyjasnilo. Rozhlížel se a třel si ramena, aby zmírnil bolest, kterou mu způsobily Yodovy řízené simulátory. Když Luke zahlédl, že koule visí pořád nad ním, zamračil se. Pak zaslechl, jak se Yoda nedaleko vesele pochechtává, a podíval se na něho.

„Soustředění, hé?“ chechtal se Yoda a vrásky v obličeji se mu prohlubovaly. „Soustředění!“

Luke neměl náladu úsměv oplácet. „Myslel jsem, že ty koule jsou nastavené jenom na omráčení!“ vykřikl naštvaně. „To taky jsou,“ odpověděl pobavený Yoda.

„Jsou o hodně silnější, než jsem zvyklý.“ Luka pořád bolela ramena.

„Vůbec by na tom nezáleželo, kdyby tebou procházela síla,“ opáčil Yoda. „Skákej výš! Rychleji se hýbej!“ volal. „Síle se musíš otevřít.“

Mladíka začal zdlouhavý výcvik dráždit, i když uplynula teprve krátká doba. Cítil, že už je k poznání síly blizoučko – ale mnohokrát už neuspěl a poznal, jak je mu pořád vzdálená. Ale teď ho Yodovo pobízení rázem postavilo na nohy. Byl unavený čekáním na tu moc, utahaný neúspěchy, a Yodovy nesrozumitelné techniky ho čím dál víc rozčilovaly.

Luke popadl z bláta laserový meč a rychle ho zapojil. Polekaný Artoo Detoo zmizel do bezpečí.

„Teď jsem se jí otevřel!“ zakřičel Luke. „Cítím ji. Tak pojďte, vy létající blastery!“ S ohněm v očích Luke zaujal pozici a přibližoval se ke koulím. Ty okamžitě uhnuly a stáhly se nad Yodu.

„Ne, ne,“ nadával mistr Jedi a vrtěl šedovlasou hlavou. „To nepůjde. Ty cítíš zlost.“

„Ale cítím sílu,“ bránil se Luke vehementně.

„Zlost, zlost, strach, agrese!“ varoval Yoda. „Odvrácená strana síly. Ty proudí snadno ..., v boji se rychle připojí. Vyvaruj se, vyvaruj se jich. Za moc, kterou přinášejí, se platí velká cena.“

Luke sklonil meč a zmateně hleděl na Yodu. „Cena?“ zeptal se. „Co tím myslíš?“

„Odvrácená strana síly vábí,“ řekl Yoda dramaticky. „Ale jestli se jednou vydáš po temné stezce, navždycky bude vládnout tvým osudem. Stráví tě…, jako učedníka Obiho-Wana.“

Luke přikývl. Věděl, koho Yoda myslí. „Lord Vader,“ řekl. Po chvilce přemýšlení se Luke zeptal: „Je odvrácená strana silnější?“

„Ne, ne. Snadnější, rychlejší, svůdnější.“

„Ale jak mám poznat dobrou stranu od té špatné,“ zeptal se zmateně.

„Poznáš to,“ odpověděl Yoda. „Když jsi pokojný…, klidný, nečinný. Jedi používá sílu pro poznání. Nikdy k útoku.“

„Ale řekněte mi, proč –,“ začal Luke.

„Ne! Není žádné proč. Nic víc ti nepovím. Oprosti svůj mozek od otázek. Teď buď klidný – pokojný…“ Yodův hlas se vytrácel, ale jeho slova měla na Luka hypnotický vliv. Mladý učedník přestal protestovat a začal cítit klid, tělo a mysl se mu uvolnily.

„Ano…,“ mumlal Yoda, „upokoj se.“

Luke zavřel oči a vypudil z hlavy rozptylující myšlenky. „Nehýbej se …“

Luke slyšel Yodův uklidňující hlas, když vstoupil do čekající temnoty své mysli. Přál si putovat se slovy svého pána, kamkoli ho povedou.

„Uvolni se…“

Když Yoda poznal, že Luke je tak uvolněný, jak může být mladý žák v tomto stadiu, učinil nepatrné gesto. Koule nad jeho hlavou vyrazily k Lukovi a cestou vystřelovaly výboje.

V té chvíli Luke ožil a zapnul laserový meč. Vyskočil na nohy a čistě soustředěn začal odrážet výboje, které na něho mířily. Beze strachu čelil útoku a pohyboval se a uhýbal s nejvyšším půvabem. Při skocích se vznášel ve vzduchu výš než kdykoliv předtím. Luke neučinil jediný zbytečný pohyb, když se soustředil na blížící se výboje.

Útok ustal stejně náhle, jako začal. Zářící koule se vrátily na svá místa po stranách hlavy jejich pána.

Artoo Detoo, vždy trpělivý pozorovatel, vydal elektronický povzdech a zavrtěl kovovou hlavou.

Luke s pyšným úsměvem pohlédl na Yodu.

„Udělal jsi veliký pokrok, mladíku,“ potvrdil Jedi. „Zesílil jsi.“ Ale malý instruktor už ho dál nechválil.

Luke byl na svůj obrovský úspěch jaksepatří hrdý. Pozoroval Yodu a čekal na další ocenění. Ale Yoda se nepohnul, ani nepromluvil. Seděl tiše – a pak se další dvě koule vynořily zpoza něho a připojily se k prvním dvěma.

Úsměv Luka Skywalkera trochu pohasl.

Dva vojáci v bílé zbroji zvedli neživé tělo kapitána Needy z podlahy císařského hvězdného destruktoru Darth Vadera.

Needa věděl, že pravděpodobně zemře, když nedokázal chytit Millenium Falcon. Také věděl, že musí ohlásit situaci Vaderovi a formálně se omluvit. Ale v císařské armádě nebylo místo pro odpouštění neúspěchů. A Vader dal znechuceně znamení, aby kapitán zemřel.

Temný pán se otočil a admirál Piett a dva jeho kapitáni přistoupili, aby podali hlášení. „Lorde Vadere,“ řekl Piett, „naše lodě proskenovaly celou oblast a nic nenašly. Millenium Falcon určitě přešel do světelné rychlosti. Teď už je pravděpodobně někde na druhé straně galaxie.“

Vader skrz dýchací masku zasyčel. „Nařiďte pohotovost všem velitelstvím,“ přikázal. „Vypočítejte každý možný cíl podle jejich poslední známé trajektorie a rozdělte flotilu, aby je hledali. Nezklamte mě znovu, admirále, už toho mám dost!“

Admirál Piett si vzpomněl na kapitána Avengeru, kterého právě vynášeli z místnosti jako pytel zrní. A pamatoval si mučivou demisi admirála Ozzela. „Ano, můj pane,“ odpověděl a snažil se maskovat strach. „Najdeme je.“

Pak se admirál obrátil k pobočníkovi. „Rozmístit flotilu,“ rozkázal. Když pobočník spěchal vyplnit rozkazy, admirálovi přeběhl po tváři stín obav. Vůbec si nebyl jistý, jestli bude mít víc štěstí než Ozzel nebo Needa.

Císařský hvězdný destruktor lorda Vadera majestátně odletěl do vesmíru. Ochranná flotila menších plavidel se držela poblíž a císařská armáda nechala Avenger za sebou.

Nikdo na Avengeru ani v celé Vaderově flotile neměl ponětí, kde kořist hledat. Zatímco Avenger klouzal vesmírem, aby pokračoval v pátrání, k jedné jeho mohutné můstkové věži se tiskl miskovitý frachťák – Millenium Falcon.

V kokpitu Falconu bylo ticho. Han Solo zastavil loď a vypnul všechny systémy tak rychle, že dokonce i obyčejně hovorný See Threepio mlčel. Threepio stál, nepohnul ani nýtem, na zlaté tváři mu ztuhl výraz zvědavosti.

„Taky jsi ho mohl varovat, než jsi ho vypnul,“ řekla princezna Leia při pohledu na droida, který stál nehybně jako bronzová socha.

„Ach, to je mi líto!“ řekl Han falešně. „Nechtěl jsem urazit vašeho droida. Myslíš, že brzdit a všechno vypnout v takové chvilce je snadné?“

Leia pochybovala o celé Hanově strategii. „Pořád si nejsem jistá, co máš v úmyslu.“

Han její pochybnosti odsunul stranou. Brzo to zjistí sama, pomyslel si; prostě neměli na vybranou. Obrátil se k druhému pilotovi. „Chewie, zkontroluj ruční vysouvání přistávacích vzpěr.“

Wookie štěkl, pak se vyloupl z křesla a zamířil na záď. Leia pozorovala, jak Chewbacca uvolňuje vzpěry, takže loď mohla vzlétnout bez mechanického zpoždění.

Nevěřícně zavrtěla hlavou a obrátila se k Hanovi. „Jak si představuješ další let?“

„Flotila se konečně rozděluje,“ odpověděl a ukázal ven z okna. „Doufám, že zachovají obvyklý císařský postup a vyklopí všechen odpad, než přejdou na světelnou rychlost.“

Princezna tuhle strategii chvíli zkoumala a pak se začala usmívat. Tenhle bláznivý mužský koneckonců možná věděl, co dělá. Okouzleně ho pohladila po hlavě. „To není špatné, střihoune, není to špatné. Co pak?“

„Potom,“ řekl Han, „musíme najít bezpečný přístav tady kolem. Nějaký návrh?“

„To záleží na tom, kde jsme.“

„Tady,“ řekl Han a ukázal na konfiguraci malých světelných teček, „u systému Anoat.“

Leia sklouzla ze sedadla a postavila se vedle něho, aby se mohla na obrazovku lépe podívat.

„To je divné,“ řekl Han, když chvilku přemýšlel, „mám pocit, jako bych tu už někdy byl. Podívám se do palubního deníku.“

„Ty si vedeš deník?“ Na Leiu to udělalo dojem. „No tohle, to je organizace,“ škádlila ho.

„No, někdy,“ odpověděl, když procházel údaje na počítači. „Aha, věděl jsem to! Lando – to by mělo být zajímavé.“

„Nikdy jsem o tom systému neslyšela,“ řekla Leia.

„To není systém. Je to člověk, Lando Calrissian. Hazardní hráč, podvodník první třídy, každým coulem lotr,“ odmlčel se na dost dlouho, aby se poslední slovo vsáklo, a mrkl na princeznu,

„…tvůj typ. Systém Bespin. Je to daleko, ale dá se tam doletět.“ Leia se podívala na jeden počítačový monitor a přečetla si údaje. „Hornická kolonie,“ poznamenala.

„Tibbanský plynový důl,“ dodal Han. „Lando ho vyhrál v sabaku, aspoň to tvrdí. Vždycky jsme se shodli.“

„Můžeš mu věřit?“ zeptala se Leia.

„Ne. Ale nemá v lásce Impérium, pokud vím.“ Z interkomu se ozvalo Wookieho štěknutí.

Han rychle sepnul pár spínačů, aby se na počítačových obrazovkách objevily nové informace, a pak se natáhl, aby viděl z průzoru kokpitu. „Vidím to, Chewie, vidím,“ řekl. „Připrav ruční start.“ Pak se Han obrátil k princezně a řekl: „To nic nebude, srdíčko.“ Opřel se v křesle a vstřícně se na ni usmál.

Leia zavrtěla hlavou, pak se stydlivě usmála a rychle ho políbila. „Máš své dobré chvilky,“ uznala neochotně. „Ne často, ale máš je.“

Han si začínal zvykat na princezniny špičaté komplimenty a nemohl říct, že by mu doopravdy vadily. Čím dál víc se mu zamlouvalo, že má podobný smysl pro sarkastický humor jako on. A byl si naprosto jistý, že jí se to taky líbí.

„Jedem, Chewie,“ zakřičel radostně.

Poklop na břiše Avengeru se otevřel. A když císařský křižník odsvištěl do hyperprostoru, vypustil z břicha umělé asteroidy – odpadky a kusy neopravitelných zařízení, které se rozletěly po černém vesmíru. Millenium Falcon sklouzl nepozorovaně z velké lodi a zůstal schovaný v téhle odpadové stopě daleko vzadu, když Avenger odstartoval.

„Konečně v bezpečí,“ pomyslel si Han Solo.

Millenium Falcon zažehl iontový pohon a uháněl deštěm plujícího vesmírného smetí k dalšímu systému.

Ale mezi rozsypaným odpadem se skrývala ještě jedna loď. A když Falcon vyrazil hledat systém Bespin, druhá loď zažehla motory taky. Boba Fett, nejznámější a nejhroznější nájemný zabiják galaxie, obrátil své malé plavidlo ve tvaru sloní hlavy jménem Slave I, a začal se sledovačkou. Protože Boba Fett neměl vůbec v úmyslu ztratit Millenium Falcon z očí. Hlava jeho pilota měla totiž velkou cenu. A obávaný zabiják byl rozhodnutý, že právě tuto odměnu získá.

Luke cítil, že dělá pokroky.

Utíkal džunglí – s Yodou usazeným za krkem – a skákal jako gazela přes změť listí a kořenů, které všude v bažině rostly. Luke se konečně začal oprošťovat od pýchy. Měl pocit, že z něho spadlo nějaké břemeno, a byl konečně přichystaný plně zažít proud síly.

Když drobný instruktor vyhodil stříbrnou tyč Lukovi nad hlavu, mladý učedník Jedi hbitě reagoval. Bleskově rozsekal tyč na čtyři blýskavé kusy, než dopadla na zem.

Yoda byl potěšený a usmíval se nad Lukovým úspěchem. „Tentokrát čtyři – Cítíš sílu.“

Ale Luke sebou najednou trhl. Ucítil něco zlého. „Něco není v pořádku,“ řekl Yodovi. „Cítím nebezpečí…, smrt.“

Rozhlédl se a snažil se uvidět, co vysílá tak mocnou auru. Když se obrátil, uviděl obrovský, pokroucený strom, jehož zčernalá kůra uschla a drolila se. Kolem paty stromu byl malý rybníček, kde gigantické kořeny vyrostly tak, že vytvořily ústí zlověstné jeskyně.

Luke jemně zvedl Yodu ze svých ramen a postavil ho na zem. Učedník jako přimrazený hleděl na tu temnou odpornost. Těžce dýchal a nemohl promluvit.

„Přivedls mě sem úmyslně,“ řekl konečně.

Yoda si sedl na pokroucený kořen a strčil si gimer do pusy. Klidně se podíval na Luka a nic neříkal.

Luke se otřásl. „Je mi zima,“ řekl a pořád se díval na strom. „Tenhle strom má v sobě odvrácenou stranu síly. Je to sluha zla. Musíš jít dovnitř.“

Luka zamrazilo, když pochopil. „Co je tam?“

„Jenom to, co si vezmeš s sebou,“ řekl Yoda tajemně. Luke se obezřele podíval na Yodu a pak na strom. Mlčky sebral odvahu, vůli k učení a vstoupil do tmy, aby čelil všemu, co ho čekalo. Nevezme si s sebou nic, ale …

Ne. Vzal si s sebou i světelný meč.

Zažehl zbraň a brodil se mělkou vodou k černému ústí mezi obrovskými a zlověstnými kořeny.

Ale zastavil ho hlas mistra Jedi.

„Ta zbraň,“ káral ho. „Nebudeš ji potřebovat.“

Luke se zastavila znovu se podíval na strom. Vlézt do té ďábelské jeskyně beze zbraně? I když byl Luke čím dál obratnější, na tuhle zkoušku se ještě necítil. Sevřel jílec meče pevněji a zavrtěl hlavou.

Yoda pokrčil rameny a klidně žvýkal svůj gimer.

Luke se zhluboka nadechl a opatrně vkročil do podivné stromové dutiny.

Uvnitř byla tak hustá tma, že Luke ji skoro cítil, a tak černá, že světlo laserového meče bylo rychle pohlceno, takže meč svítil sotva metr dopředu. Jak pomalu postupoval vpřed, cítil, jak se mu o obličej otírá cosi kluzkého a vlhkého, a vlhkost nasáklé jeskyně mu začala pronikat do bot.

Pomalu se prodíral temnotou a oči si začaly zvykat na tmu. Uviděl před sebou chodbu, ale když k ní zamířil, překvapila ho pevná, lepivá membrána, která ho dokonale obalila. Jako pavučina nějakého obřího pavouka pevně lnula Lukovi k tělu. Luke do ní řezal mečem, až se mu konečně podařilo osvobodit a stezku vyčistit.

Držel svítící meč před sebou a všiml si nějakého předmětu na zemi. Sklonil meč dolů a osvětlil černého, lesklého brouka velkého jako pěst. Ten se okamžitě vyškrábal na kluzkou stěnu a připojil se k vrstvě ostatních.

Luke zalapal po dechu a ustoupil. V té chvíli uvažoval o tom, že poběží k východu – ale pak se vzpamatoval a pokračoval hlouběji do temné komnaty.

Cítil, jak se prostor kolem něho postupně rozšiřuje, a používal světelný meč jako slabou pochodeň. Snažil se proniknout temnotu a něco uslyšet. Ale nic se neozývalo. Nic.

Potom najednou uslyšel hlasité hhsss.

Ten zvuk byl známý. Ztuhl na místě. Slýchal to hhsss ve zlých snech; byl to umělý dech věci, která kdysi byla člověkem. Ze tmy se vylouplo světlo – modrý plamen zažehnutého laserového meče. V jeho světle Luke uviděl rýsující se postavu Darth Vadera, který pozvedl světelnou zbraň k útoku a vzápětí udělal výpad.

Luka, připraveného ukázněným tréninkem, to nezaskočilo. Zvedl vlastní světelný meč a perfektně Vaderův útok odrazil. Zároveň se Luke otočil k Vaderovi a s mozkem i tělem dokonale soustředěným přivolal sílu. Když ucítil, že je síla s ním, pozvedl Luke laserovou zbraň a vedl úder Vaderovi na hlavu.

Jedinou mocnou ranou odsekl hlavu Temného pána od těla. Hlava s přilbou dopadla na zem a kutálela se jeskyní s hlasitým kovovým řinčením. Luke to ohromeně pozoroval, Vaderovo tělo zatím úplně pohltila tma. Pak se Luke podíval na přilbu, která se zastavila před ním. Chvilku se ani nepohnula. Pak se přilba rozpůlila a rozevřela se.

Šokovaný Luke nevěřícně pozoroval, jak puklá přilba odpadla, až se ukázal nikoliv neznámý, imaginární obličej Darth Vadera, ale Lukův vlastní obličej.

Zalapal po dechu, ten pohled ho vyděsil. A potom, tak náhle, jako se objevila, odseknutá hlava zmizela, jako by to byla jenom vidina.

Luke zíral do tmy, kde ležela hlava a rozbitá přilba. Mozek mu pracoval na plné obrátky, pocity, které v něm vířily, byly skoro nesnesitelné.

Ten strom, říkal si. Byl to jenom trik té hnusné jeskyně, nějaká Yodova šaráda, kterou nachystal, protože si vzal do stromu zbraň.

Přemýšlel, jestli opravdu bojoval sám se sebou, nebo jestli padl za oběť pokušením odvrácené strany síly. Mohl se stát postavou stejně zlou jako Darth Vader. A přemítal, jestli by znepokojivá vize nemohla znamenat ještě něco jiného.

Teprve za dlouho Luke Skywalker dokázal vyjít ven z té hluboké, tmavé jeskyně.

A malý mistr Jedi zatím seděl na kořenu a klidně žvýkal svůj gimer.