K Mrakům Magellanovým

AUTORŮV DOSLOV K TŘETÍMU ČESKÉMU VYDÁNÍ

Tuto knihu jsem psal před osmi lety. Dnes bych nepoložil děj do XXXI. století. Přiblížil bych jej naší době o celá staletí — nemusím snad vysvětlovat proč. Ale přílišnou opatrností jsem nezhřešil pouze v oblasti astronautické techniky. O astronautice jsem psal, když to ještě byl prázdný pojem, psal jsem o něčem, co nejenže nebylo, ale co neexistovalo ani v zárodku, ani ve svých prvých pozemských projevech. Kromě dalších příčin snad i to vtisklo románu ráz utopický a tak trochu idylický. Dnes jsem přesvědčen, že se všechno odehraje rychleji, ale i obtížněji. Že se hned v prvém kosmickém letounu nevyskytne nějaký geniální Goobar, který pouhým svým objevem přinese lidem snadno a rychle vysvobození z okovů mezihvězdné pustiny. Že bude třeba více obětí, navenek možná méně efektních, a že skutečnost bude drsnější a vítězství tíže dosažitelné. Zkrátka a dobře, že pohádkovost knihy je spíše svědectvím o pisatelově naivitě než o jeho odvaze. Román K Mrakům Magellanovým bych dnes napsal jinak. Není to bohužel možné — znamenalo by to psát jednu a tutéž knihu, na léta ji odkládat, vracet se k ní, měnit, opravovat a tak stále dokola. Dávám přednost tomu psát knihy nové. Tato kniha je již uzavřena. Neznamená to samozřejmě, že bych se Mraků Magellanových zříkal. Země bude bez pochyby jednou vysílat expedice na hvězdy. Ale těžko můžeme předpokládat, že by hned ta prvá byla korunována plným a naprostým zdarem. Po té prvé průzkumné výpravě budou následovat další, dokonalejší a všestrannější, poučené na jejích nezdarech. Budiž i mně dovoleno jednat stejně — podnikat nové výpravy obraznosti do dálek budoucích věků, za jejich lidmi, na hvězdy — a učit se na chybách výprav předchozích.

STANISŁAW LEM

Krakov, na rozhraní roku 1960/61.