Pozn. překl.: Střed a okraj jsou zeměplošské světové strany. Označují směr na Střed nebo na Okraj Plochy. Vedlejší světové strany jsou pak posměr a protisměr. Podrobněji viz. První díl Úžasné Zeměplochy (Barva kouzel, Talpress, Praha 1993).
Pozn. autora: Prakticky cokoliv se může pohybovat rychleji než zeměplošské světlo, které je proti normálnímu světlu líné a krotké. Jak tvrdí filozof Li-tin O’Wevidle, jediná věc, která je rychlejší než obyčejné světlo, je monarchie. Svou teorii zdůvodňuje O’Wevidle takto: V zemi může být jen jeden král a tradice vyžaduje, aby mezi jednotlivými panovníky nebyla žádná časová mezera, takže když zemře král, musí pravomoci přejít na jeho dědice okamžitě. Li-tin tvrdí, že z toho zákonitě vyplývá, že musí existovat jakési elementární částice — králony, nebo možná vladařony, které jsou toho příčinou. Samozřejmě někdy se to nepodaří, to když letící králony narazí v letu na antimonarchon nebo republikon. Li-tin O’Wevidle chtěl tento objev využít k vysílání zpráv, měl nesmírně ambiciózní plány, které dokonce zahrnovaly opatrné mučení menších králů s úmyslem modulovat vysílaný signál, ale k jejich dalšímu rozvinutí už nedošlo, protože v té chvíli bar zavíral.
Pozn. autora: První pizzu vymyslel na Ploše klačský mystik Ronron „Zjevený Joe“ Shuwadi, který tvrdil, že mu na ni dal recept ve snu sám Stvořitel Plochy, který údajně dodal, že to je to, co měl celou dobu v úmyslu stvořit. Pouštní poutníci, kteří viděli originál, s proslulou a neuvěřitelnou dokonalostí zachovaný v zakázaném městě Ee, říkají, že Stvořitel měl evidentně na mysli malý slaný koláč se sýrem a feferonkami ozdobený několika černými olivami[15]. Takové věci jako pohoří a oceány tam přidal v tvůrčím zápalu a na poslední chvíli, jak se často stává.
Pozn. autora: I když to naštěstí nebyly ani dlouhé kníry, ani kulatá kožešinová čepice s hrotem nahoře.
Pozn. autora: Jeho řeč se zachovala díky tomu, že se předávala z generace na generaci v epické poémě, kterou napsal jeho syn, jenž už se nenarodil v sedle, a měl dokonce jíst vidličku a nožem. Ta začínala: „Hleďte tam naši dávnověcí nepřátelé spí na nakradeném zlatě, přežraní a obtloustlí, nechť zkázy oštěpy je zhltnou jako požár stepní za větrného dne v bezvodé době letní, ať čepele meče nelítostně se jim v těla zaboří jak rohy yoka, jehož v létě mouchy rozzuří. A tak to pokračovalo další tři hodiny. Skutečnost, která si většinou nemůže dovolit pěvcům zaplatit honorář, zaznamenává, že doopravdy zněla celá řeč vlastně takto: „Mládenci, většina z nich se ještě válí v posteli, takže bychom jimi měli prolítnout stejně rychle jako přezrálý plod kzakovníku mrňavou stařenkou, a abych vám řekl pravdu, já už mám těch špinavých jurt až pocuď!“
Pozn. autora: Nejproslulejší milenci Zeměplochy byli bezpochyby Mellius a Gretelina, jejichž čistý, vášnivý a duše spalující románek by sežehl strany v knize historie, kdyby se nějakou nepochopitelnou hříčkou osudu nebyli narodili každý na jiném kontinentě, a navíc ještě dvě stě let od sebe. Naštěstí se nad nimi slitovali sami bohové a proměnili Mellia v žehlicí prkno[16] a Gretelinu v malé mosazné pachole na přivazování člunů.
Pozn. překl.: Brassica oleracea — rostliny brukvovité.
Pozn. překl.: Pinta = cca 0,57 litru.
Pozn. autora: Byla tam polovina sklenice starší majonézy, kus velmi uleželého sýra a rajče, na kterém byl u stopky malý plesnivý flíček. Protože spíže paláce Sto Lat během dne pravidelně obsahují patnáct celých jelenů, sto párů koroptví, padesát soudků másla, dvě stě divokých králíků v nálevu, pětasedmdesát hovězích půlek, dvě míle vybraných klobás, rozličnou zvěřinu, osmdesát tuctů vajec, několik kruhomořských jeseterů, vědro kaviáru a sloní nohu nedívanou olivami, potvrdilo se Dobrořezovi znovu staré a univerzální magické pravidlo, které platí v celém vesmíru: každá domácí zásobárna potravin, do které proniknete uprořed noci, obsahuje bez ohledu na to, jaký je její obsah přes den, půl sklenice postarší majonézy, kus velmi uleželého sýra a rajské jablko, kterému hrozí od stopky plíseň.
Pozn. autora: Ankh-Morpork koketoval s různými formami vlády a skončil nakonec u klasické formy demokracie, kterou tady nazývají jeden muž — jeden hlas. Patricij byl ten muž, a proto mu patřil i hlas.
Pozn. autora: Kamenná zahrada Všeobecného míru a prostoty, zbudovaná podle příkazů starého vládce Jedno sluneční zrcadlo[17], využívala vztah mezi postavením předmětů a stínem, aby vyjádřila základní jednotu duše a hmoty a soulad všech věcí. Říkalo se, že v dokonalém seskupení jejích kamenů se skrývají tajemství uložená jinak jen v srdci skutečnosti.
Pozn. překl.: Imanentní — vyplývající z vlastní podstaty.
Pozn. překl.: Kvestor je prakticky správce univerzitní pokladny.
Pozn. autora: Není to tak docela pravda, protože většina filozofů se shoduje v tom, že nejkratší časový úsek, ve kterém se může odehrát všechno, je tisíc biliónů let.
Pozn. autora k poznámce: Po náboženském rozkolu, odtržení Pootočných synů a smrti nějakých 25 000 lidí v následující Svaté válce, bylo věrným věřícím povoleno přidat do základního předpisu jeden malý bobkový list.
Pozn. autora k poznámce: Když jste bohem, nemusíte se nikomu ze svých pohnutek zodpovídat.
Pozn. autora k poznámce: Jedno sluneční zrcadlo proslul kromě zahrady Míru charakteristickým žertovným zvykem. Svým zajatým nepřátelům dával uříznout nohy v kolenou a rty a pak jim slíbil svobodu, když se jim podaří proběhnout ulicemi města a hrát přitom na trubku.