Svět stínu

1. SILNÉ RASY

Daenlové

Co do zevnějšku jde o přesnou kopii pozemských nosorožců, jsou však mnohem větší a na tlamě nemají kostěný útvar v podobě rohu, ale svazek dlouhých ohebných tykadel, která plní úlohu osobní zbraně. Šíří kolem sebe těžkou kořeněnou vůni. Oči mají ploché, jakoby skleněné. Stejně jako pozemští nosorožci jsou pomalí, někdy ovšem vzteklí. Množí se dělením.

Daenlové mají obstojnou kosmickou flotilu, která ovšem není tak impozantní jako třeba alarská. Oblíbeným tvarem jejich mezihvězdných plavidel je mnohoúhelník. Ničivá schopnost Daenlů nezná mezí; naštěstí je tato rasa líná bojovat a dává přednost soustavné militarizaci Alarů.

Daenlové vyvinuli poloprůhlednou aromatizovanou tkaninu, z níž se na Zemi vyrábějí luxusní kravaty. Tatáž civilizace vynalezla také technologii tzv. živého kovu, která technologickým objektům v případě potřeby umožňuje snadnou tvarovou transformaci.

Daenlové společně s Hixany poskytují Zemi četné poradenské služby, díky čemuž se stali nejpopulárnějšími postavami pozemských anekdot. Daenlové plné kontrolují také mihotavce a společně s nimi veškeré informační kanály v Konkláve. Právě jim za svůj vstup do Konkláve vděčí rasa počtářů.

Dženšové

Dženšové patří stejně jako Alaři k bojovnickým rasám. Jsou to umanutí inženýři, kteří vypadají jako šílený hybrid včely s opicí.

Lidé Dženše z nedostatku informací dlouho považovali za Slabou rasu. Tohoto názoru byl dokonce i známý xenolog Andrej Chrumov, který ho uvádí dokonce i ve svém základním díle Místo pod hvězdami. Tento epochální omyl se podařilo opravit až po historické konferenci na Citadele, které se zúčastnil jeho vnuk Petr Chrumov.

Torppové

Torppové jsou nepočetná rasa, žijící přímo ve fotosféře hvězd. Je to nejpodivnější a nejmocnější rasa celého Konkláve. Torppové jsou vlastně inteligentní plazmoidi, desetikilometrová mračna čisté energie, stažená silovými poli jako korzetem. Jsou to živoucí střepy slunce. Dokonce i za hranicemi planetární atmosféry je každý Torpp z povrchu planety viditelný stejně jasně jako slunce samo.

Jsou absolutně nezranitelní, i když jsme v jistém smyslu oprávněni předpokládat, že by je mohly zničit paprskomety kosmických lodí geometrů. Na druhé straně jsou však Torppové schopni zasazovat údery na povrchu planet cíleným svazkem paprsků, a to i z meziplanetárního prostoru.

Hixané

Hixané jsou obři, vysocí kolem tří metrů. Takoví šediví svatoušci. Na první pohled trochu děsivá, ve skutečnosti však velmi křehká stvoření. Králové horkých bezvětrných stepí na planetách kolem Siria. Co do inteligence se například počtářům zdaleka nevyrovnají, ba jsou spíše mdlého rozumu. Nejméně tupí z nich nosí červenou pásku. Nedostatek životního prostoru je v závislosti na počtu dorůstajících larev nutí ke kolektivní eutanázii.

Hixanský zrak je podstatně dokonalejší než lidský. Proto si na Zemi nakupují celé hory jednoduchých obrázků a kresbiček — stačí jim už ona osobitost, již těmto dílkům propůjčuje třeba chloupek vypadlý ze štětce a ulpělý v barvě nebo třeba otisk prstu na tempeře. Osobitosti a individuality si však Hixané váží jedině ve výtvarném umění, ve všech ostatních ohledech jsou to nudní pedanti a vyznavači striktních pravidel.

Hixané vyrábějí kortrizon, což je materiál, který na svých planetách využívají výhradně ke zhotovování šperků. Na Zemi se ze stejného materiálu dělají nejlepší neprůstřelné vesty a žáruvzdorné obklady kosmických lodí. Kromě toho patří Hixané k oněm nemnoha rasám, které mají systém podobný pozemské televizi a vyznávají taky cirkusové umění.

Před deseti lety uspořádaly křesťanské církve „křižáckou výpravu na nebesa“, konkrétně na planety obývané Hixany. Hixané zase na Zemi vybudovali svou vlastní stálou misii; jak se ukázalo později, šlo o skupinu profesionálních iluzionistů. Misii proto nakonec museli uzavřít a hixanská metodika proměny vody ve víno a uzdravování nevyléčitelně nemocných zůstala pro lidi záhadou.

Hixané a Daenlové poskytují Pozemšťanům četné poradenské služby, díky čemuž se stali nejfrekventovanějšími hrdiny lidských anekdot. Právě oni byli vůbec první civilizace, s níž se setkaly pozemské kosmické lodi, které dokázaly opustit Sluneční soustavu.

Další silné rasy

Kromě již jmenovaných je tu ještě pět dalších Silných ras. Pozemšťané však o nich nevědí téměř nic — jsou známa jména dvou z nich, kdežto o třech dalších neexistují vůbec žádné informace.

2. SLABÉ RASY

Alaři

Jsou to malí mizerové. Dvacetikilogramoví hlodavci s hebkou srstí.

Alarské myši pocházejí z pahorkatin Fomalhautu; jejich civilizace se vyvíjela v obrovitých labyrintech podzemních nor, proto potřebovali být malí a mrštní. Přední tlapy mají Alaři delší než zadní a jsou ukončeny obratnými prstíky. Právě proto jejich hrudník i hlava nápadně směřují vzhůru, což působí velice agresivním dojmem. Mladí jedinci mají srst černé barvy; jakmile se barva srsti změní v tmavošedou, jsou Alaři schopni určit své pohlaví.

Počítají ve čtyřkové soustavě. Jejich řeč zní hladce a šelestivě. Jejich oblíbená odpověď na pozdrav či na radu starších zní obvykle takto: „Víra a láska mi pomohou.“ V boji muže proti muži s oblibou využívají zubů, které považují za zbraň. Při podobných soubojích se obvykle zahryznou protivníkovi do hrudi a všemi tlapami pak útočí na jeho hlavu a krk. Achillovou patou Alarů je černá špička čenichu. Jejich výsadkáři bývají oblečeni do proslulých alarských obrněných uniforem. Osobní zbraň bývá zpravidla uzpůsobena tak, aby se dala připevnit na čenich.

Alaři sice nejsou nejmilitantnější rasou ve vesmíru, ale jejich křižníky jsou nádherné. Jsou to kotouče o průměru zhruba osm set metrů a jsou poseté věžičkami neznámého účelu (snad jsou to palebná postavení, ale stejně dobře by to mohly být obytné kajuty). Každý z těchto kotoučů je silný kolem padesáti metrů. Po obvodu jsou kotouče opatřeny třemi masivními mřížemi gravitačních motorů, které do prostoru chrlí ve zlomku vteřiny nesčetné gigawatty energie. V konstrukci těchto lodí se využívá i technologie „živého kovu“, kterou Alarům poskytli Daenlové. Dva takovéto křižníky jsou schopny zničit celou planetu.

Rudofialová (čtrnáctá) eskadra Alarů je nezávislou bojovou jednotkou celého Konkláve. Hlídkuje ve více než třiceti sektorech Galaxie, ale přitom se nepodřizuje ani jediné Silné rase.

Alarské bitevní lodi jsou nejsilnější v celém Konkláve. Alaři jsou nuceni provozovat a udržovat obludně velkou kosmickou flotilu, což je trvale ožebračuje. Jsou elitní bojovou gardou Konkláve. Tato úloha se části Alarů zamlouvá, ovšem rozhodně ne všem. V časovém úseku, popisovaném v románech Hvězdy — ty studené hračky a Svět Stínu, se Alaři připojili ke spiknutí čtyř Slabých ras, které byly znepokojeny příchodem geometrů do své části Galaxie.

Kood-Deldové

Kood-Deldové jsou rasa, které není proti mysli kanibalizmus.

Kualkuové

Příslušníci rasy Kualkuů nemají trvalou podobu. Jsou to protoplazmatické symbiotické bytosti, které nemají ani vnitřní, ani vnější kostru a jejich váha kolísá od půl kilogramu do jednoho metráku. Nenahraditelní jsou při montážních a opravářských pracích, protože jsou schopni protéct do každé skulinky a vystačit si se sebemenší kabinou v maličkém pracovním modulu nebo dokonce v bojové hlavici. Jsou to zkrátka takoví pěšáci na kosmické šachovnici. Často bývají využíváni i jako symbiotičtí tlumočníci. Symbiózy s Kualkuy nejsou schopny jen dvě rasy — Torppové a počtáři.

Kdysi měli Kualkuové svou vlastní planetu a jejich nejpřirozenějším životním prostředím byl oceán. Jednou se však tato rasa dostala do sporu s Konkláve a vzbouřila se. Z jejich planety zbyl jen prach.

Takto Kualkuové vypadají pro své okolí — ne však pro Petra Chrumova, který zná jejich největší tajemství. Rasu Kualkua tvoří jen jeden jedinec. Je to bytost, která tvořila celek rozptýlený po celém vesmíru, žila v cizích tělech a mechanizmech, hřála se v paprscích tisíců sluncí a hledí na svět kolem sebe miliardami očí. Odjakživa. Tento jedinec se nebál smrti, protože pro něj smrt neexistovala. Kromě toho se klidně nechal využívat k čemukoli, protože ztráta jedné buňky přece nemůže organizmus nijak ohrozit.

Když část Kualkuy začne fungovat autonomně, neudrží si rozum a zahyne, čímž zároveň způsobí i smrt svého symbiotického partnera. Kualkua je schopen přežít jump, a to tak, že před jeho začátkem odklidí vědomí z té své části, která se právě nalézá v těle symbiotického člověka. Po ukončení kosmického skoku se vědomí zase do této části Kualkuy vrací.

Mihotavci

Mihotavci spravují veškeré komunikační a informační kanály Konkláve.

Tuto Slabou rasu plně kontrolují Daenlové. Mihotavci slouží už dávno a jsou na to zvyklí.

Nevyslovitelní

Slabá rasa Nevyslovitelných podniká zoufalé pokusy o zvýšení své prestiže uvnitř Konkláve, a to tak, že vytvořila nové vědění, které je ostatním rasám nedostupné.

Nevyslovitelní se pokoušejí vypracovat Všeobecnou morálku neboli Všeobecnou filozofii (přesný překlad pojmu neexistuje.) Tato morálka musí odpovídat potřebám všech ras. Vytvoření Všeobecné morálky by automaticky zrušilo vzájemné výhrady jednotlivých ras a zastavilo by vykořisťování Slabých Silnými.

Oponenti ovšem namítají, že Všeobecná morálka by existující stav spíš zakonzervovala. Možná dokáže potlačit některé psychologické bariéry, ale nic víc. Nebo by mohla nastolit celogalaktickou nadvládu Nevyslovitelných.

Prasnici

Prasnici jsou příkladem rasy, která se také dopracovala nového vědění, které jiní nezvládli, ale nezměnila tím svůj statut v Konkláve, nýbrž jen funkci.

Prasnici byli dřív využíváni pro havířské práce — těžili uhlí a rudy. Dnes se zabývají přetvářením planet na základě potřeb Silných ras.

Prasnici se živí anorganickými látkami. Na Zemi nakupují síru, bauxity a litinu. Lidé si jednou od prašníků opatřili sedm tun mononukleárních nití. Jak se ale později bohužel ukázalo, prasnici tyto nitě využívají jen pro jediný účel, připomínající lidský porod. A tak lidé mohou na základě Zákona o neoprávněném využití tyto nitě uplatnit jen pro stejný účel.

Prasnici nechodí, ale tečou. Fyziologicky jsou utvářeni tak, že se dokážou snadno ovinout kolem lidského chodidla a vytvořit neodstranitelnou obruč.

Počtáři

Počtáři jsou teplokrevné vejcorodé ještěrky. Vypadají jako želvy bez krunýře, potažené vrásčitou kůží. Ve vráskách mají ukryta dlouhá tenká chapadla. Malá trojúhelníková hlava spočívá na krátkém krku a jejich bleděmodré oči, potažené šedobílou blankou, ve tmě svítí. V ústech mají rovné žvýkací destičky. Pohybují se pomalu. Váží 25 — 30 kg.

Nejsou schopni vnímat vizuální podněty pozemské televize, zato dokážou odečítat informace přímo z počítače, aniž by k tomu potřebovali monitor. Stejně tak umějí přeprogramovávat veškerou lidskou elektroniku a dokonce i zasahovat do lidské inteligence. Kromě toho dokážou uvolnit segment svého mozku tak, že do něj mohou ukládat plody vědomí jiné inteligentní bytosti.

Rasa počtářů není přiliš početná. Nemají žádnou vládu. Nejdůležitější problémy probírá celá rasa, přesněji řečeno ta její část, která se právě nachází na hlavní planetě. V tomto procesu se dospívá k jediné, všeobecně platné pravdě. Jedinec, který pak rozhodnutí své rasy přednese na Konkláve, je jen prostředník. Lidstvo ani jiné rasy tohle nedokážou, ale počtáři jsou v celém vesmíru zvláštní kapitola.

Stejně jako Torppové nejsou schopni symbiózy s Kualkuy. Stejně jako Kualkuové jsou ale schopni snášet jump. Vědomí počtářů má dvě hladiny — vnější a vnitřní. Rozhodující roli hraje vědomí vnitřní. Právě v této hladině se zpracovávají složité soubory matematických informací. Je to hladina matematické logiky. I tato hladina však má svá omezení, není například schopna pracovat s neřešitelnými úlohami. V okamžiku jumpu počtář dělí nulou, což mu způsobí šok. Šok je klasická reakce počtáře na situaci, kdy není schopen nějakou informaci zpracovat.

Vnější vědomí obstarává veškerou materiální činnost. Když je toho zapotřebí, fungují obě hladiny paralelně. Když je počtář doma v hnízdě, je lepší vnější vědomí odpojit. Pokud je zbaven přístupu k informacím, odpojuje se zase vnitřní hladina. Otázka, které z obou vědomí je důležitější, nemá smysl. Vnitřní vědomí vzniklo dřív, kdežto vnější bylo vytvořeno uměle.

Vraždu morální normy počtářů nepřijímají. Naopak vyloženým kultem je pro počtáře hledání prapočáteční pravdy. Naplnění tohoto kultu ovšem vyžaduje svobodu. Proto se počtáři podílejí na spiknutí čtyř Slabých ras.

Prvnímu představiteli této rasy, jemuž se podařilo navázat kontakt s lidmi, říkali lidé Karel.

A nakonec fakt, který jsou schopni strávit jen vyvolenci: Počtáři nejsou živí, protože jsou potomky čehosi, co bylo strojem. Strojem ze Stínu.

3. RASY „PŘÁTEL“

Hbití

Hbití pocházejí z Vnější planety, která svými podmínkami připomíná Mars. Jejich přirozeným živlem jsou podzemní jezera. Snažit se z jejich jazyka přeložit termín, jímž označují sami sebe, nemá smysl — znělo by to jako „lidé“. Na Vlasti jsou využíváni jako dozorci v sanatoriích.

Hbití jsou asi čtyři kroky dlouhé, černošedé, lesklé bytosti. Mají dvě hlavy a dvě tlamy. Zvukovou řeč nemají, ale slyší. Jsou mimořádně vnímaví vůči i těm nejslabším vibracím. Sliny Hbitých jsou prudce jedovaté. Jedí všechno, v tomto ohledu jsou velmi adaptabilní. Jejich těla jsou naplněna hnědým hnisem. Ve vodě se pohybují na základě reaktivního principu (otevrou obě tlamy a voda pak proudí jejich trubicovitými těly). V přímém souboji porazí každého člověka.

První kontakty geometrů s Hbitými nebyly právě jednoduché. Průzkumníci z Vlasti objevili jen řídký vzduch, písek, mráz a podzemní jezera, obývaná jakýmisi obřími pijavicemi. Přišly první oběti a kárné výpravy. Potom geometři ke svému velkému údivu u těch pijavic objevili známky svébytné civilizace. Pak už následoval běžný postup: regrese, výchova, přátelství.

Kosmické lodi Hbitých mají tvar toroidů.

Malí přátelé

Malí přátelé pocházejí z Vnitřní planety. Na Vlasti se objevují jen velice zřídka, protože životní podmínky planety geometrů jsou pro ně téměř k nesnesení a musejí si periodicky nasazovat kyslíkovou masku.

Malí přátelé dosahují ve srovnání s lidmi polovičního vzrůstu a téměř celé tělo mají pokryté drobnými šupinami. Tváře jsou karikovaně lidské. Tlapky mají šedé.

Civilizace Malých přátel byla také podrobena regresi. Geometři vytvořili zvláštní oděvy, v nichž k Malým přátelům vysílali děti. Uměle tak brzdili normální proces růstu, aby vypěstovali dospělé regresory malých postav (děti se pokaždé prozradily). Za právo říkat této rase Malí přátelé geometři zaplatili sedmnácti generacemi vlastních umělých trpaslíků; tu a tam se recidiva dostavuje dodnes.

Kosmické lodi Malých přátel mají obvykle tvar pěticípé hvězdy.

Tyto informace pňpravil a laskavě poskytl internetový portál „neoficiální FAQ podle knih Sergeje Lukjaněnka“ — http://ale-khaznt.pp.ru/ Autor tvůrcům tohoto portálu upřímně děkuje.